povzdech skrytý v polštáři
skryje také
slzy
stékající po tváři
přeješ si zapomenout
V hlubinách mysli
skrytá myšlenka
trízní
zvětšuje urpení
člověka trpícího
žízní
Ten pocit
že umíráš po něm
touhou
daleko daleko
soužíš se myšlenkou
pouhou
jeho úsměv nemůžeš ani
nazvat skutečnou
vzpomínkou
budeš navždy
tou jednou bezvýznamnou
fanynkou
Pociťuju potřebu dodat že jsem tohle našla v rozepsaných a krapet se nepamatuju že bych to psala... krapet wtf.
OdpovědětVymazatMám pocit že to bylo stvořeno k tématu týdne "platonická láska" :D
To je úžasný! Zvlášť ty poslední dvě sloky se mi fakt líbí, je to, abych použila ten oblíbený termín, very accurate...
OdpovědětVymazat