A asi jsem se zakoukala do týpka, který je zadanej. Ještě lepší.
Anyway, pokud jste tak ještě neučinili, tak hlasujte v anketě, máte ji přímo napravo.
Opět jako obvykle, shrnutí tohohle týdne. Psáno vždy v ten daný den.
Pondělí
Řekněme,
že nesnáším pondělky. Absolutně. To už jsem asi říkala.
Pro
dnešek historický vývoj japonštiny. Což je mnohem zajímavější, než minulé
hodiny.
A taky
snaha nám vysvětlit, jak se pracuje se slovníkem. Aneb poznejte, co ze znaku je
radikál…
Dějiny
filmu jsou asi věc naprosto zbytečná. Hlavně taky proto, že ten film, který
jsme měli shlédnout, byl ještě němý, a měl totálně strašnou hudbu. Nikdy více,
prosím.
Vzhledem
k faktu, že nám přednášející stejně posílá prezentace a v těch
hodinách toho neříká nic moc navíc, tak je zbytečné do těch hodin chodit.
Jediné,
co za něco stojí, jsou ty ukázky z filmů, což je jediný důvod, proč jsem
tam vlastně přítomna.
Dnešek
byl další z dní, kdy by bylo nejjednodušší na té přednášce spát. Ale já se jala
kreslit.
Výsledkem
je Yukimura, a z nějakého důvodu si je podobnej (ano, stále tvrdím, že
neumím kreslit)
A
jelikož se mi večer pak nechtělo nic dělat, dala jsem si práci zjistit, jak se
má správně dělat lineart.
A tak
získal Yukimura svou elektronickou podobu.
Na konci
týdne bude i vybarvený. Možná.
úterý
Sore wa…
Omoširoi de…
Vážně
pochybuju o gramatické správnosti věty, ale přesně tohle byla moje myšlenka
v jeden okamžik dnešního odpoledne.
Každopádně.
Dnešní
hodina japonštiny byla pěkně na nic. Zjistila jsem, že se absolutně, ale
absolutně nechytám (jo, já vím, že jsem se nenamáhala naučit slovíčka…), a ani
jsem pomalu nebyla schopná číst katakanu. No, takže řekněme, že jsem ze sebe
udělala blbce, řekla bych. Ale co už.
Musím se
dneska odpoledne fakt učit.
Však mám
spoustu času.
A od
zítřka začínáme další lekci. Haha.
Večer
jdu na promítání filmu…
Anime
film: Nitaboh: Tsugaru shamisen shiso
gaibun
Bylo to
o slepém chlapci, který chtěl hrát na shamisen…
Bylo to…
Celkem nudné. Sama od sebe bych si takový film nezvolila. Ale co už. Alespoň
jsem neseděla celý večer u PC.
A příští
týden bude workshop oblékání kimon!
Středa
Není nic
hezčího, když Vám v půl druhé znenadání někdo buší na dveře.
Spolubydlící
byla kdesi chlastat a přehnala to natolik, že ji museli téměř dovléct její
kamarádi.
Řekněme,
že já jsem už potom v podstatě neusnula.
A pak se
mě lidi ptají, proč nerada chodím do hospod a proč nerada piju, že…
Absolutně,
ale absolutně nevyspaná, jsem si šla vyzvednout další lekci do japonštiny a pak
na hodinu.
Otevřu
si třetí lekci a zjistím, že v ní jsou normálně kanji znaky. Nějaký posek
na straně vydavatelů, vzhledem k faktu, že ještě nemáme dobranou hiraganu,
že?
Každopádně
strašně moc gramatiky.
Asi to
bude tím, že jsem vážně nevyspaná, ale já nechápu nic z toho, co mi dneska
bylo vysvětleno.
A to
množství slovíček!!!
Ach jo.
Musím se učit. Nechce se mi.
Ale
nejprve zajdu nakoupit. To se mi snad chce ještě míň, ale není co jist. Což
nevím, jak udělám bo nemám moc peněz. Hm…
Čtvrtek
Myslela
jsem, že dospím středeční nevyspání, ale houby. Dějiny myšlení jsem úspěšně
proklimbala. Ale jak jsem tak sledovala ostatní, asi to nebylo mou únavou, ale
tím, jak ta přednáška byla nudná.
On
buddhismus je sice strašně zajímavý, ale na té přednášce bylo něco špatně.
Pak jsme
měli konverzaci s naší japonskou sensei. Takováhle hodina by se mi líbila
častěji, ne jen jednou týdně. A vůbec nevadí, že sensei rozumím každé dvacáté
slovo. A vůbec mi nevadí, že jsem místo 300 jenů řekla 3 000. Jsem se
sekla o nulu, no.
Následně
přednášky odborníků z praxe. Přijel japonský vyučující z Brna.
Přednášel Japonsky a byl tam týpek, který to měl tlumočit. Ten ale vypadal,
jakoby spal, jen sem tam se namáhal něco přeložit, a když už, tak toho řekl asi
polovinu a ještě lépe někde spolknul konec věty.
Abych
pravdu řekla, tak mi nějak unikl smysl přednášky.
Řekněte
mi, jak se má člověk, který doleze na kolej asi v pět večer, navíc když je
unavený a nevyspaný, ještě učit? Navíc se mi nepovedlo spojit se s rodinou.
Což mě taky štve.
A
slovíčka mi nelezou do hlavy.
Dospěla
jsem k závěru, že je zřejmě něco špatně, jelikož já jsem nehorázně
nervózní, kdykoli mě sensei vyvolala, a pomalu jsem nebyla schopná ani číst
katakanu, přičemž když jsem sama, tak s tím nemám problém. Po většinu
času.
Někde se
tenhle stres a nervozita nabrali, a já netuším kde, jak, nač, proč…
Pátek
Spala
jsem do desíti a stejně jsem nevyspaná na tolik, že jsem si musela před školou
koupit předražené kafe.
Ve
znakových cvičeních jsme dobrali hiraganu, a příští týden již začneme znaky.
Nutno podotknout, že já ještě stále plně neumím katakanu, natož hiraganu.
Tenhle týden bude asi nabitý
Na
jazykových cvičeních jsme naštěstí jen opakovali věci, co jsme se již naučili,
nic nového. Ono je fajn, jak Watanabe-sensei vždycky doplňuje věci, které by
třeba japonci řekni, nebo zase neřekli.
Dvě
možnosti: Buďto se všechno vztahuje k TeniPuri, anebo se TeniPuri vztahuje
ke všemu :D
Mě štve
fakt, že na blog v podstatě nepřispívám. Nápady jsou, ale vždycky zjistím,
že už je zase víkend, a že jsem zase nic nenapsala. Ach jo.
Co se
lekcí japonštiny zde týče, rozhodla jsem se tedy, že je to fakt nějak zkutím.
Ještě chvilku mi bude trvat, než to úplně vymyslím, co a jak, ale bude to.
Tak.
Mějte se, přátelé.
Těším se :D
OdpovědětVymazat