1.10 - 6.10

Ahoooj!

Další týden za námi a já jsem zpět se svým "deníkovým" záznamem. (to zní safra divně)

Anyway... Přímo vpravo máte anketu, tak v ní hlasujte. Jde mi o to, zda mám udělat nějaké lekce japonštiny. Tím, že bych to, co se naučím sepsala na blog, bych si to i zopakovala, takže by mi to mohlo pomoct, zase ale na druhou stranu, pokud je Kláša jediná, kdo by o to měl zájem, bylo by to takové... No, celkem na nic. 

Takže takový obecný průzkům, vážně o tom přemýšlím.

Takže již k týdnu, opět psáno vždy v ten daný den.

Pondělí

Hodina úvodu do jazyka stejně nudná jako posledně. Ale pustila nás dříve… Tak brzo, že jsme museli čekat, než nás pustí na oběd…

Přednáška z dějin filmu naopak velice zajímavá, ale jak on přednáší tak monotónně, tak jsem měla co dělat, abych neusnula. Zase.

Což  mi připomíná, že bych měla shlédnout dva filmy. Pokud na to zas nezapomenu.

Večer byla valná hromada místného japonského klubu. 1. Schůzka a volilo se předsednictvo.  (volte  lidi, které neznáte, že…)

Cestou zpátky lilo jak z konve. A já nevlastním deštník, jaksi. Aby bylo ještě hůř, tak zkratka, přes kterou to na kolej trvá asi 7 minut, byla zavřená. Musela jsem to v největším lijáku obcházet kdo ví kudy, což mi trvalo tak půl hodiny? A aby bylo ještě líp, tak topení na koleji, které minulý týden v teplu záhadně topilo, pro změnu netopilo vůbec. Takže nebylo kde sušit, že.

Ještě v úterý večer mám některé věci mokré. A zkuste si jít druhý den do školy, když jediné boty, co tu máte, jsou vlhké.

Doufám, že nebudu marod.

Úterý

V hodině japonštiny jsme se začaly učit číslovky. Zdá se mi to zbytečně složité. Moc složité

Stále umím katakanu jen částečně. A všechna cvičení v učebnici už jsou psány v ní. Haha.

Večer jsme měli jít chlastat, ale jelikož v klubu, kam se mělo jít, je již nějaká párty, a my se nedohodli na jiném místě, tak to patrně padlo.

Odpoledne se konala akce „no borders“, kde byla ukázka čínské kaligrafie, čínského vázání uzlů, ochutnala jsem čínský čaj. Pak tam měli japonské sushi, ale tomu jsem se nějak vyhnula.

Nějaké tři slečny tančily flamenko, pak byla „přehlídka“ čínských a japonských kimon ( a já konečně vím, jaký je v tom rozdíl), a nakonec nějaká skupina hrála africké písničky.

A byla kosa.

Fotky hodlám dodat ještě o víkendu

Ten citrus co mi tu straší již od minulého týdne nakonec příjde k duhu….

Super, přijdu v půl devátý na kolej, zapnu net a po pěti minutách mi ho bloknou, jelikož jsem zase zapoměla, že musím fungovat pomalu… Že by znamení, že si mám konečně pustit ten TeniPuri film? *nemyslíš, že se ti spíše někdo snaží naznačit, že by ses měla učit?

Ne, nemyslím, učit se budu zítra*

 *kouká na film*

Ty jo, to je nějaké moc akční!

Ježiš, mě deprimuje jak Kaidoh syčí…

Yukimura!!! Já vím, proč se na to dívám, i přesto, že v podstatě se moc nechytám…

Fuji na koni? Yay!

Středa

Celý den volno… měla bych se učit. Je přesně poledne a já ještě nezačala… Já ještě ani neumyla nádobí od snídaně…

Zkouška sirén? Velice divný zvuk, úplně jiný, než u nás doma. A já jsem vlastně doteď nepochopila, proč ta zkouška sirén bývá…

Kutím fotoknihu z fotek z gymplu. Jelikož tenhle týden je jakási obrovská sleva (24 stran jen za stovku. 48 za 150, teda prý) Jsem na tom tak, že 24 stran je málo a 48 strašně moc. Teď jsem ještě strávila dvě hodiny procházením internetu, jestli tam třeba něco nevyhrabu… vyhrabala jsem, ale zda to bude stačit? Těžko říct…

Bloumám si takhle po městě a hledám nějaký dárek pro Momo-chan k narozeninám…

A hádejte, co na mě vykouklo snad z pěti knihkupectví (proč je tady knihkupectví na každém rohu?)?

Kniha Fifty Shades of Grey. Moment… Ono to vyšlo česky????? Já si vlastně pamatuju, že jsem zaregistrovala, že to má někdy vyjít a že jsem si to původně chtěla přečíst (anglicky) a jakmile to vyjde česky, tak to koupit mamce (jelikož ona podobné věci čte). Zaprvé jsem to stále ještě nepřečetla, ač mám anglickou verzi staženou asi tři měsíce. Zadruhé jsem si to chtěla nejprve přečíst, abych věděla, zda je to vážně vhodné to mamce koupit. Zatřetí to stojí asi čtyři stovky. WTF? Myslím, že to mamince kupovat nebudu. Tolik peněz vážně nemám. A stále mám pochybnosti o vhodnosti této… Knihy.

Čtvrtek

Den na zabití, jelikož mám od rána (ano, pro některé je deset hodin ráno… :D) do půl páté.

Ráno zeměpis, při kterém jsem se překvapivě bavila i přesto, že jsme brali zemědělství a průmysl (témata naprosto nezajímavá a nudná…)

Poté konverzace, kterou jsme všichni napjatě očekávali, jelikož nám konečně přijela naše vyučující, Japonka.

Ona je… Prvotřídní, úžasná a skvělá! Je to paní ve středních letech, česky neumí ani slovo, a anglicky sice mluví, ale taky jakože spíše ne… Takže celá hodina jenom japonsky, případně sem tam se něco snažila vysvětlit anglicky. Ale byla fakt úžasná! Sympatická, energická, a hlavně trpělivá, když jsme něco netušili, jak říct (i z toho, co jsme už probrali). Hodně jsme se nasmáli (když to bylo vtipné, jak prohlásila: „Kawai nóto desu!“ ), a fakt mě ta hodina bavila.

Pak jsem fičela na oběd a cestou zpátky na další přednášku jsem se loudala kolem tenisových kurtů (opět) a sledovala jsem, jak tam hrajou… Ten týpek tam se na mě divně díval… :D

Nakonec ještě přednáška „odborníků z praxe“, přišla paní, co dělá překladatelku na volné noze. No, myslela jsem, že usnu. Ač jsem byla celý den plná energie, tam se mi chtělo spát.

Cestou na kolej jsme se s Barym dohadovali, zda je lepší Ouran High school dorama nebo anime. On viděl jenom anime, já jenom doramu a on mi nechce věřit, že to natočili dobře. Asi se budu muset mrknout i na anime, abych to mohla porovnat…

Je tu někdo, kdo viděl oboje?

Tyjo, teď jsem koukala na jakési video, a z ničeho nic… JÁ JSEM ROZUMĚLA TOMU, CO ŘÍKAL!!!! What the hell… Co se to děje…

Ty vole! 20:43 Venku hřmí. A leje jak z konve. Bouřka!!!!

Já nevěděla, že i v tomhle ročním období jsou bouřky.

Pravda je taková, že se tady začínám bát. Nejsem sama, spolubydla je vedle mě, ale… To jak se venku blýská a jak dveře vypadají, že za nimi fičí neexistující meluzína…

Já se bouřky nebojím. Někdy ji dokonce vítám. Minimálně ji považuju za něco magického…

Já jsem fakt ráda, že tu nejsem úplně sama. Já se fakt bojím. Bezdůvodně.

Dneska kolem jedné v noci začal z ničeho nic zvonit telefon (máme tady telefon, kterým jde zdarma volat na všechny pokoje na všech kolejích ve městě). Zdálo se, že jsem byla jediná, koho to vzbudilo, ale než jsem se rozhodla, že to teda vezmu, tak zvonit přestal. Kdo ví, kdo to byl. Možná se jen někdo spletl. Co by nám kdo v tuhle hodinu taky chtěl, že?

Ale já se začala bát. Kdo ví, čeho.

Dneska jsem se taky dozvěděla, že se před mou bývalou základkou a gymplem prý někdo oběsil. Ve středu. Dost mě to šokovalo. Obzvlášť, když Momo-chan byla mezi těma, kteří ráno před školou viděli policisty a mrtvolu. Mě samotnou by to nejspíš skoro položilo a co teprve ona…

Omluvte mě, já mám pro dnešek dost. Ještě že už zítra jedu domů.

Pátek

Tak jsem se dozvěděla, že slovo „pokemon“ je zkratka z anglického „Pocket monster“ To je snad až vtipný!

Měli jsme znaková cvičení a hned na to jazykovou hodinu a sensei prohlásil, že na znakových cvičeních nás bude nutit psát dokonale, ale že na jazykových cvičeních už je mu to jedno.

Huh.

Musím se naučit číslovky.

A začali jsme brát hiraganu. Ale zrovna jsem začala zvládat katakanu, takže se to nějak poddá.

A štve mě, že slovíčka, která jsou použitá ve cvičeních, nejsou ve slovníčku na konci lekce. Kde to pak mám jako dohledávat?

A zase jsem za celý týden neudělala nic užitečného. Haha. A momentálně mám dost jízlivou náladu, takže než tady utrousím něco, čeho pak budu litovat, raději tenhle článek ukončím