V září listy září všemi barvami...

...a nasledně opadají.

Na barevné listí je ještě celkem brzy, ale pravděpodobně díky letošnímu suchu již stejně začínají žloutnout a opadávat.
To počasí by se konečně mohlo vzpamatovat, včera bylo 33 stupňu a dneska leje a je tak o 15 stupňů míň. Kdo v tom má fungovat.

A tak nám zase začala škola. Ano, bohužel se řadím k těm kterým škola začíná již 1. září.
I když ne tak docela.


1. září v šest hodin ráno byla strašná kosa. Předpověď počasí den předem tvrdila že bude nehorázné vedro, ale v šest ráno je vždycky taková kosa že nevím co si oblíct. Občas to pak dopadá ne moc dobře.

Na nádraží to vypadalo krapet melancholicky. Všechny ty tváře děcek ze středních škol, které jezdívají stejným vlakem jako já...
Tváře, tváře, povědomé tváře.

Co měla ale překvapilo, velká spousta z nich byla oblečená velmi ležérně. Džíny, šortky, obyčejné trička... Za mých časů se první den chodilo do školy ve slavnostním oblečení. Jak na základce, tak na střední. Možná jsem staromódní, ale ono to není zas až tak dávno co jsem z tý střední vypadla.
Dokonce jsem zaslechla nějaké dvě slečny jak se spolu baví, něco ve smyslu že nechápou ty načančané lidi.
No slečny, já zase nechápu vás.

Zajímavé bylo že posléze na autobusové zastávce nikdo nekouřil. To se snad stalo poprvé. Ale zase mi ujel první bus, takže možná se veškeré kuřáctvo naskládalo tam. Mé astma je za to velmi vděčné -_-

Ve škole jsme měli být na 8. V půl deváté se uráčil dostavit náš pan třídní s tím, že nám vlastně nemá co říct, zeptal se jak se máme, a že si máme počkat další čtvrt hodinu na informace o praxích, a zase odkráčel, že musí jít prvákům pustit hymnu.
Jestli to takhle bude pokračovat dál tak se musím vybavit velkou spoustou knížek na čtení.

Je zajímavý pocit když člověk zjistí že největší radost má ze znovushledání s učiteli. Ani nevím proč, ale oni jsou někteří prostě... fajn. Možná je to tím že jsme všichni dospělí a tudíž nás neberou jako děti. Ani se nepovyšují, jak to dělali někteří doktoři a magistři na univerzitě (až na výjimky, samozřejmě. To bych mohla taky vyprávět...)

Vlak domů mi samozřejmě ujel přesně tak o tři minuty (mohla jsem mu zdálky zamávat!) a další jel až za hodinu, tak jsem se šla mrknout do obchoďáku. Nezaujalo mě tam nic, ale vůbec nic. A všude kolem byly zase povědomé tváře, děcka co se mnou jezdí vlakem, busem, všude spousta lidí.
Skoro mě to až děsí.

SIGN PV, protože mi tu zrovna začalo hrát, a protože kousek nostalgie se vždycky hodí

Každopádně vyučování mi oficiálně začíná příští pondělí, rozvrh bude koncem týdne (a velmi se děsím co z toho zase vypadne), takže já se jdu po zbytek týdne pokusit dospat ty noci co jsem kvůli horku a podobným věcem nespala (alespoň se mi zdály zajímavé sny), a taky bych měla najít školní potřeby, když už jsme u toho. Takže tak.

Jaký byl Váš první školní den? 
Těšíte se na každodenní školní docházku?