Pohlazení

Na začátku našeho života,

možná, že je světlem v temnotě jistota,

na veselé radování,

však je to tak?

je štěstí k mání?

Drobná růže může kvést,

a já, já se můžu vznést,

nad velké lány slunečnic,

zlatých slunce tanečnic.

Projděme si životem poupěte,

malé princezny, která jen pokvete,

projděme si kousek cestou života,

nejtěžší je domnělá samota.

Pohlazení...

Něčeho, co cítit není...

Dotyk jemný, dotyk hedvábí,

cítíš, že ti příběh vypráví.

Zavři oči, začni snít,

o všem, co jen můžeš chtít.

Pocítíš jemné pohlazení po víčkách,

řasy se ti utápějí v slzičkách.