Neděle

O prázdninách neděle ztrácí význam. Člověk ztrácí přehled o tom, který den zrovna je, jelikož na tom nesejde.
Mimo prázdniny je vše jinak, neděle je den rozporuplných pocitů, a zrovna dneska se cítím plná sentimentu. Myslím že na mě padá deprese z blížícího se konce prázdnin.
Takže tedy o nedělích, těch minulých, a jejich pocitech.



Neděle, svíravý pocit, zítra zase škola. Pocit nevolnosti z představy brzkého vstávání, z představy zkoušení a písemek, nenáviděných učitelů a spolužáků.
Stále si tento pocit vybavím, když chci. Naštěstí jím již v součastnosti netrpím. Ač moje současná škola není 100% ideální, tyhle stavy se již neprojevují. To jen ve zkouškovým (a to nemá s nedělí nic společného)

Neděle, dopoledne, vstanu, zčekuju net, začnu psát článek a najednou je oběd. Článek zůstává rozepsán a nedokončen.

Neděle, odpolední pohádka. Pravidelně, každou každičkou neděli, jiná princezna je zachráněna svým princem, jiná venkovská dívenka prožívá své dobrodružství.

Neděle, ten neodbytný pocit že by se mělo něco stát, ale nic se neděje.

Neděle, aneb musím jít dnes brzy spát, jinak zítra nevyspáním umřu. A budu posléze umírat celý týden. Jako pokaždé.

Neděle, a ještě před chvílí bylo ráno, a najednou je skoro večer a je zde stálý pocit, že se dneska ještě nic nestihlo.

Neděle, a konec týdne, a  možná že zítřek bude klíč k novým začátkům.