17.8

 Zdar!

Maya říkala, že mám psát na blog, tak teda píšu, ale netuším co vlastně.

Dneska jsou ve městě rybí hody, a každoročně jsme chodili, ale vypadá to, že letos zdražili natolik, že tam asi nepujdeme...

Taky se čeká na to, zda sensei vypíše termín zkoušky anebo ne... trochu mě to znervózňuje.
Taky mě znervózňuje zjištění, že ty zatracené znaky vlastně celkem umím, ale i přesto jsem nebyla schopná tu zkoušku předtím udělat...


Zjišťuju že se asi příliš nudím... Jak jinak by mě napadlo pokusit se spočítat tagy na mém tumblru? Nejhorší na tom je, že jsem měla období, kdy jsem vůbec netagovala, takže v tom mám zmatek...

Přišla jsem na to, že mám přesně 1001 tagů.
What the hell. A hlavně jak.
Taky mě fascinuje tag "Kamicchi" s různým počtem "i" na konci.



Fascinuje mě, jak se mi ségra pomalu a jistě dostává do PoT fandomu. Jakože z počátku byla pořád otrávená co do furt melu, a dneska se se mnou dokonce dobrovolně dívala na jakousi náhodnou epizodu. Zdůrazňuji dobrovolně.

Před nedávnem jsem jí začala tvrdit že jestli já jsem Yukimura tak ona musí být Akaya, a že to musíme cosplayovat a ačkoli původně protestovala a tvrdila jak je Akaya ošklivej, najednou s tím souhlasí.
Taky si nechala ostříhat vlasy (což s tím sice nijak nesouvisí) a najednou vypadá skoro jako on.
A na otázku proč je oblečená celá ve žlutým mi odpověděla: "Týmové barvy"
Já zůstala zírat v šoku.
Oukej.
Nejsem si jistá jak se mi tohle povedlo.


Ono je víc věcí, kterýma si nejsem jistá.

A nejhorší je to, když se člověk vidí s kamarádkami skoro po půl roce a není schopen mluvit o ničem jiném než o škole. To mě hodně zklamalo.


Přála bych si, abych jednoduše mohla zaspat všechny ty divné věci... Abych teď mohla jít spát a zaspat svou momentální náladu. Ale ne, je odpoledne.

Když jsem byla u Mayi, tak jsem si totálně zpřeházela spánkový režim. Myslela jsem, že to byla změna k lepšímu, protože pár dní potom se mi večer vůbec nechtělo jít spát, chodila jsem do postele pozdě a ráno vstávala v přijatelnou dobu. Najednou se ale cosi zlomilo a já jsem mrtvá.

A možná tu je jen ten podvědomý stres z blížící se zkoušky.

Možná bych vážně měla jít spát. Je mi nějak divně.

Myslím, že bychom měli zase jednou napsat něco na náš Hello-Nippon blog. Nějak jsme se zasekali.

Kurňa, nesmím zapomenout napsat ten článek o Tenimyu. Uffff... Já na to zase zapomenu, jsem si jistá.

Dnešek asi není můj den.

A OgaKen už několik dní nenapsal na blog a mě to ne přímo znepokojuje, spíše se díky tomu strašně nudím.
Anebo možná to je absťák - absťák po tom dokonalém idiotovi.




AAAAAAAAaaa ano, Super, vylij si pití na papíry. Jasně. Ken-san do you see what you are doing? Ale možná je to ještě dobrý, jelikož posledně jsme si slila notebook a doteď jsou nějaké tlačítka nějaké lepkavé.

(Also, měla jsem teď nějaký Déjà vu, je to jen takový pocit, a skoro mi příjde, jakoby to mělo co dělat se Sanadou, ale vůbec nevím, a nemůžu se toho zbavit)

Ah, moje ubohé papíry... Náčrt na doujinshi, uhm, oukej. Už jsem se zmínila, že já, která neumí kreslit, pracuje na doujinshi?

Papír s nápisem: "I believe in Sherlock Holmes" asi není důležitý, no, každopádně už je nepoužitelný. Ach jo.

Někde tu byla kresba, která by se neměla dosta do ruky rodičům... Ale kde safra.... Moment, ony byly dvě O_o oh shit.
Myslím, že mám problém. Našla jsem jen jednu.

Uf, mám obě.
Podělaný pití.

.

The best thing about TeniPuri Festa 2011 was Taiten Kusunoki's solo. Seriously.


Btw, Yoriko, žiješ ještě? Jestli to tu čteš, můžeš se prosím ozvat?


Random song:

 mějte se!