neděle 7. dubna 2013

雪が降られた

Zdar!
Praštěte mě někdo.
Je mi ideálně na umření. Doslovně. Nejhorší na tom je, že ségra o minulém víkendu zalehla s horečkou, takže se obávám, aby to nakonec nepřešlo i přeze mě, i přesto, že se to zdá celkem pozdě. Ale je mě fakt blbě.

A myslím, že jestli vrazíte ten nadpis do googlu, tak vám to asi nepřeloží. Mělo by to znamena něco v tom smyslu, že "sněžilo", v tom významu, že mě to strašně vadilo. A jsem přesvědčená o tom, že to mám naprosto správně, ale jistá si být nikdy nemůžu

Chtěla jsem tohle zveřejnit už někdy v průběhu týdne. Je toho tolik, kolik bych Vám chtěla sdělit. Ale vždycky ve chvíli, kdy zasednu k počítači, tak se zapomenu. úplně netuším, co že jsem to chtěla.



Dala jsem si tu práci, že jsem začala dávat dohromady znaky, které jsme se letos už naučili, a dopočítala jsem se, že ku dnešnímu dni jsme jich probrali 359. Troufám si tvrdit, že do zkoušek jich ještě taková stovka přibyde. Neumím jich ani polovinu. Pěkné, že?
Dále si k tomu připočtěme slovní spojení, která jsem se ještě spočítat ani nesnažila, ale budou to obrovská čísla.
Ale říkám si, že je stále ještě čas to všechno zvládnout. Navíc se tak nějak začínám probouzet ze svojí bubliny "ale vždyť mě to vůbec nebaví!", protože mě to ve skutečnosti baví, já to chci umět, akorát jsem jen líná to otevřít.
Ale já si chci číst doujishi. Já si chci číst blogy. Já chci rozumět divadelním hrám, které nemají titulky. Takže tak.

V úterý mám mít referát, ale nějak nejsem vůbec domluvená se slečnama, co s nima spolupracuju. Ony se samy od sebe neozvaly, takže myslím, že to budu řešit zítra večer. Nesmím si zapomenout flashku.
Co mi ale dělá větší starosti je fakt, že ve středu mám referát na knížku. Měla jsem ji mít sama, ale kdosi se ke mně připsal, a samozřejmě je to ta nejméně příjemná osoba z ročníku. Chtěla jsem se s ní nějak domluvit, ale ona mi řekla, že mi napíše. Ale já to odmítám řešit v noci den předem, když je ta hodina velmi po ránu. Ach jo. (navíc tu knížku ani nemám dočtenou...)



Lidi, nechcete někdo začít hrát na Facebooku hry Dragon City a Family Farm?
Já jsem si chtěla v poklidu hrát, mít jakousi farmičku a prostě sázet a vyrábět; ale ta pitomá hra  i nedovoluje postoupit dál, dokud nebudu mít více sousedů (mám jednoho). Stejně tak s drakama, ale už nemám místo a nenechá mě to rozšiřovat, dokud si nepořídím sousedy.
Nechci nikoho obtěžovat.
Chtěla jsem si v klídku hrát. Sama.
Ale kdyby se někomu z vás chtělo... Třeba si alespoň můžeme navzájem posílat dárky.


V posledním týdnu jsem začala číst blogy svých japonských oblíbenců. Jakože doopravdy číst, ne jenom koukat na obrázky. Je to pěkná zabíračka, a než se prokousám jedním článečkem, ale upřímně, stojí to za to. Dozvídám se tolik zajímavých věcí....
Například:
-V Tokiu prší. Celý týden. A asi hrozně
-Z důvodu deště mají někteří tendence dělat větší kraviny s foťákem než obvykle.
-Kamicchi má rád Apríla, protože je to jediný den, kdy může všem lhát (no není on sladkej? :))
-Kane-chan měl dva dny po sobě k jídlu vajíčka (s rýží)

A teď si nejsem schopná na nic dalšího vzpomenout, ale rozhodně je toho mnohem víc ^^
Něco mi říká, že si založím účet na ameblu. Ale komentovat stejně nemůžu, protože bych ze sebe jedině udělala idiota ^^


Mám v hlavě koncept jednoho fanfiction. Ale jaksi nevím, zda do toho jít, nebo ne...
Prvním z důvodu je, že to bude asi na dlouhé lokty... Již dávno jsem se jaksi zařekla, že dlouhe ff už nikdy nenapíšu. A to, co mám v hlavě bude chtít minimálně pár kapitol. A rozvoj postav.
Další věc je, že bych to potřebovala napsat rovnou anglicky, což si vyžádá asi dvojnásobnou dobu, než kdybych to psala česky.
Další věc je, že stále ještě nemám dokončené své drahé story (Danny s Rickem mě straší už i ve snech, a já stále nevím, jak to zakončit.), a já nerada začínám něco (delšího), když to předchozí stále není dokončené.
Ale fakt je, že když to budu odkládat, tak to nejenom zapomenu, ale taky bych se mohla o daný pairing mezitím přestat zajímat. Pfff.
Já si jdu někam sepsat poznámky z toho, co jsem vymyslela a pak uvidíme, zda to vůbec stojí za starosti. Jo. To udělám.



Snažím se tady o překlad jedné písničky přímo z japonštiny... Je to sebevražda, řeknu vám....


Chtěla jsem vám říct něco podstatného, ale nejsem ani za boha si schopná vzpomenout co to bylo.
Měla bych dopsat nějakou recenzi.
Mám jich rozepsaných hned několik.

Pro příště si budu psát poznámky, hned jak mě něco napadne, protože tohle je k ničemu.
Mějte se,
Camellia

2 komentáře:

  1. Tyhle stavy jsou asi celonárodní záležitost :D Například právě teď jsem měla v hlavě duchaplný komentář a už tam není...

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na tom jak ty a Bába, no :D Bohužel hry už nehraju, nemám na to čas (už tak... rok? a jsem na to pyšná... :D), ale vím, jaký to je... Taky mě to vždycky štvalo... Tu japonštinu ti závidím, že už jim něco rozumíš... Já ještě pořád nejsem schopná si zapamatovat ani kanu... Nejhorší pocit je, když už se ju učím teoreticky 3 roky a v Japonsku jí umí psat čtyřletý děti a já furt si to nepamatuju XD Znaků umím tak 5 XD Což mi připomíná, že bych se měla zeptat naší japanofilní Thajky, jesi umí japonsky...

    OdpovědětVymazat