Útočiště pro všechny

Slohová práce ze školy, líčení inspirované seriálem Sanctuary for all
 

Sanctuary for all. Svatyně pro všechny, nebo taky útočiště. Záleží na překladu. Místo, kde najde každý, někteří to poslední, útočiště. Toto místo je imaginární, ale to mi nebrání se celou Svatyní projít. Jediný problém by mohl být v tom, že všechny detaily Útočiště nebyly v seriálu ukázány. Nezbývá tedy, než si je domyslet.

Svatyně vypadá jako nějaký chrám nebo hrad. Je to starší budova, obehnaná vysokou zdí. Obklopují ji silná bezpečnostní opatření, jejichž princip je nad mé chápání.

Na mírně ošoupané dveře zaklepu klepadlem ve tvaru lví tlamy a čekám, kdo mi otevře. Mám štěstí, otevřela mi sama Helen. Helen Magnusové to tady patří. Zabývá se lovem, studiem a ochranou abnormálů, což jsou ti, které bychom nazvali monstry a příšerami.

Vejdu do haly. Je velmi prostorná. Vedou z ní schody nahoru a několikatero dveří. Vyšlapu po schodech a ocitnu se v obytné části. Z dlouhé chodby mám možnost dostat se do pokojíků jednotlivých obyvatel domu. Pokojíky jsou všechny zařízeny jednoduše, postel, skříň a někdy i pracovní stůl. Všechno je obloženo dřevem.

Vcházím do jedné z těchto místností. Je to myslím zrovna pokoj Ashley, Heleniny dcery. Přímo naproti dveří se mi naskýtá pohled na bílou pohovku, na které Ashley ráda odpočívá. Na stole, ten je také bílé barvy, leží klec. Dříve v ní byla jedna malá chlupatá potvůrka, ale teď už je klec prázdná. U okna stojí ustlaná postel. Celý pokojíček je velmi útulný.

Z Ashleyina pokojíčku vycházím zpět na chodbu, míjím několik podobných dveří a pak vcházím do těch dvoukřídlých vedoucích do obývacího pokoje. Tam mě nejvíce zaujme rozlehlá knihovna. Je z temného dřeva a knihy v ní jsou úhledně srovnány. Většina z nich se zabývá vědeckou tematikou, ale nacházím zde i pár románů.

Od knihovny to mám jenom metr k oknu. Je z něj výhled na celé město. Venku se už stmívá a město se pomalu rozsvěcí. Všechny ty mrakodrapy a vysoké budovy. Začíná noční život.

Otáčím se zpátky do místnosti. Pohled mi zavadí o pohodlnou pohovku, pak se stáčí ke krbu. Plápolá v něm oheň. Zmocňuje se mě pocit vnitřního tepla, jako by v sobě plameny měly nějakou magickou sílu. Ještě přeletím očima zdi, visí na nich obrázky ve tmavých rámech, jsou to nějaké krajiny.

Odcházím z pokoje a vydávám se do nižších pater. Stěny obklopené dřevem se změnily v kamenné stěny. Obklopil mě chlad a tak trochu podvědomý strach. Jsem ve velmi rozlehlé místnosti. Něco jako další hala. Vysoký strop podepírají mohutné kamenné sloupy. Vidím skleněnou stěnu a za ní průzračnou vodu. Že by akvárium? A pak ji zahlédnu. Mořskou pannu. Usměje se na mě, mrskne ocasem a plave pryč. Je to jedna z Heleniných chráněnkyň.

Náhodně otevřu jedny dveře. Malá místnůstka. Většinu jejího prostoru zabírá obrovské terárium. Z něj na mě cení zoubky malé chlupaté kuličky. Jsou tak roztomilí! Najednou jeden z nich mizí a objevuje se na jiném místě.

S úsměvem na tváři chci vstoupit do dalších dveří. Ale jsou zamčené. Zvědavě nakouknu přes sklo dovnitř. Vidím bujnou zelenou vegetaci. Vypadá to tam jako v pralese. Pak zahlédnu pohyb, nějaký tvor podobný obřímu ještěrovi prudce pohodil ocasem, až jsem se lekla.

Stále ještě trochu vyděšeně otevírám ještě několikatero dveří, za každými nacházím dalšího podivného tvora.

Připadá mi, že je kolem jenom chladný kámen. Toto místo ve mně vyvolává úzkost.

Vcházím do dalších dveří. Jsou bílé, chladné. Za nimi je laboratoř. Kloužu očima po světlém pracovním stole, na něm leží mikroskop a jiné pomůcky. Pohled mi sjíždí po přístrojích, o kterých ani netuším, k čemu slouží. A ani to nechci vědět. Raději odcházím a o dveře ošetřovny jenom zavadím pohledem.

A opět se ocitám v útulných místech horních pater Svatyně. Rozloučím se s Helen a plna rozporuplných pocitů, strachu, ale taky úžasu opouštím toto místo. Jsem si jista, že se sem ještě někdy v budoucnu vrátím.

Tak to byla Svatyně, Útočiště pro všechny. Možná bych se měla omluvit všem fanouškům, moje mysl si ráda vymýšlí věci trochu jinak, než doopravdy jsou. Ale na tom nesejde. Každý má své vlastní Útočiště a každé je trochu jiné.