Samota

Samota tě obklopuje,

jako led tvými žilami proudí,

tvoje srdce na lodi smutku pluje.

Slza skápla ti po tváři,

kapička přistála na tvém polštáři,

kolem tebe je tma a temnota,

všechen smutek tvého života.

Tvé myšlenky hlubinami bloudí,

strach a nicota kolem proudí.

Jsi sama, pořád a vždy.

Můžeš ještě doufat, ještě si přát?

Někoho, kdo by tě v náručí chtěl hřát?

Koho bys měla ráda, kdo by tě měl rád?

Však pouze samota a osamění,

nic jiného kolem tebe není.

Chladná, ledová a zlá, jako Zimní Královna.

Můžeš ještě vidět naději?

Samota a osamění,

všechno hezké v černé změní.

Jaký je rozdíl - snění, bdění,

nic než jenom osamění.

Jediná věc všechno změní.

Láska, v té se špatné věci ztrácejí,

ta je teď tvou jedinou nadějí.