A z nebe se zase snáší déšť...

Z nebe se snáší déšť,

slejvák prudký a divoký,

po kapkách padá déšť,

smete s sebou stopy i kroky.

Stopy v písku,

tajemné otisky,

na kousku papíru,

jsou slova z propisky.

Slova, jež jednou napsal čas,

já se ptám, proč je tu zas,

ta nekonečná melancholie,

a venku, venku stále lije.

Z nebe se stále snáší déšť,

tiše do půdy vsakuje,

a tam, tam kam kapka dopluje,

možná může růže kvést.