Dušičko

Dej své srdce

jeho duši,

pak naopak

polibek tušíš.

Dej svou duši

jeho srdci,

probodnuta

těmi bodci.

Však polibek

už nečekáš,

řekni srdci:

" Cestu ukaž!"

Cestu někam,

někam do ráje,

však něco,

něco ti tu nehraje.

Tajemství tušíš,

tajemství vidíš,

odtáhne se

proč, to nevíš.

Otevři oči,

holka nešťastná,

prober se za sna,

ze sna sladkého,

realita je tvrdá,

ale koukni,

koukni na něho.

Odlož brýle růžové,

vše je skoro hotové.

Otevři oči děvče,

otevři oči a uteč

uteč dokud je čas

nezbytou ti ani slzy pro pláč.

Uteč, holka, uteč

dokud můžeš,

on si již připravuje

rituální nože.

Tvoje krev je drahá,

děvče rozmilé

tvoje krev je sladká,

dítě spanilé.

Však nemůžeš mu ji dát,

pokud nechceš věčně spát,

nevíš, jaké je to umírat.

Je pozdě holka,

už nemáš kam utéct,

uslyšíš pouze

svoji krev téct.

Je pozdě děvče,

je tě velká škoda,

tvé tváře zářily

jak sladká jahoda.

Je pozdě holčičko,

odchází tvůj duch,

tvá duše naplňuje okolní vzduch.

Je pozdě děvenko,

má duše rozmilá

svíčka tvoje krásně svítila.

Svítila, plamen však

za chvíli zhasne,

a sním se vytratí všechno krásné.

Uslyšíš svoji krev téct,

zmizel ráj,

zbyla bolest.

Bolest, spousta bolesti a agonie,

ať za to jeho duše v pekle hnije.

Tvrdil, že tě miluje,

že tě má rád,

tvoji krev si ale přece nesmí brát!

Vím, že nechceš umírat.

Však nemůžu ti pomoci,

není to v mé moci

změnit osud tvůj,

děvče rozmilé.

Budeš teď věčně spát,

necháš si něco pěkného zdát.

Tvá krev byla sladká,

dítě spanilé,

však teď ho čeká překvapení

a to nemilé.

Tvá krev je poslední,

kterou ochutná,

nečeká, že mu tak zachutná.

Tvá krev je teď jedovatá,

zabije ho natotata.

V pekle bude věčně hnít,

ty už budeš navždy snít.

Mé dítě rozmilé.

Dobrou noc ti budu přát,

tvá duše jde navždy spát...