pátek 19. listopadu 2010

Skrytá vášeň

Je to jako sen,
sen, který se ti zdá,
je to jako sen,
když se ti odevzdá.

Sen,
který si přeješ snít zas a znova,
nevyprávíš ho,
docházejí ti slova.

Však jak bys taky popsal slovy,
něco, co ti někdo těžko poví.

Ochutnáte kousek ráje,
ten žár,
před nímž i sníh taje.

Sníh taje, led se rozpustil,
Říkáš si, jaks to dopustil?

Občas tě zahlodají pochyby.
Jsi jenom člověk,
takže... Co kdyby?

Stín pochyb tě možná zastudí,
ale když se skrytá vášeň znova probudí,
lehce zapomeneš na výčitky,
že to možná není správné,
je to jak prokletí dávné.

Možná že z toho budou problémy,
ale copak někdo na Zemi,
může něco takového chápat?

Co na Zemi,
v celém vesmíru,
jak někdo může chápat přemíru
a zárověň nedostatek
její blízkosti.
Snad už z toho netrpíš úzkostí?

A skrytá vášeň se znova probudí,
po těle tě příjemně zastudí,
Je to jako nejkrásnější sen,
chtěl bys ho snít celý den.

Může ještě někdo tvoji duši zachránit?
A tu její před hříchem ochránit?
Možná anděl, či Bůh sám.
Jo, to jim pak zatleskám,
když ona bohyní pro tebe je
a ty anděl,
anděl, co ji vzal do nebe.

Máš trochu pochyby,
ale hned je zapudíš,
když skrytou vášeň v sobě probudíš...

Ona tě svádí, svádí tě k hříchu,
a pak v tom tichu,
zašeptaní uslyšíš:
"Miluji tě, ale to ty stejně víš.
Je tohle skutečnost, nebo se mi to jen zdá?
Ach, prosím, chci být navždy tvá!"

A tak skrytá vášeň znova zvítězila,
natrvalo se vám v srdcích usadila.
Ten nejkrásnější sen se vám zdá
a každý z vás kousek ráje ochutná.

Protože skrytá vášeň se znova probouzí...

Žádné komentáře:

Okomentovat