Nevinná...

Všechno jako nejkrásnější sen,

sen, který chceš snít celý den.

Však pavučina stínu se kolem stahuje

a leknín nevinosti po řece odpluje.

Leknín bílý, bílý a lehce růžový,

máš otázky, které se těžko zodpoví.

Možná, že by děd vševěd znal odpovědi,

možná, že ti poví u zpovědi,

jakous chybu udělala, když ses princi odevzdala.

Chybu? A možná ani ne,

to kouzlo bylo kouzelné,

jen tvoje nevinnost ta odplula,

jako bys boty hříchu obula.

Boty, možná že vysoké kozačky,

pocit, jako když padáš z houpačky.

Tak ale co je chyba

a co je vlastně správné?

Kouzlo, prokletí, ale je tak dávné

a pro přírodu přirozené, od přírody odvozené.

Holka malá, holka hloupá,

sem a tam to s tebou houpá,

myšlenky a tvoje láska,

vzala, dala, je žíznivá,

v tvém křehkém srdci pobývá.

Už nejsi dítě, už nejsi nevinná,

řekl: "Chci tě"

a tys byla povolná.

A všechno jako nejkrásnější sen,

budeš ho snít celý den.

Celý den a celou noc,

nezavoláš o pomoc.

Navždy už ses utopila,

chtělas dávat, chtělas brát,

každou noc, když půjdeš spát,

sny, které se ti budou zdát.

Snad ti Pán náš tvoje hříchy promine,

už nejsi malá,

už nejsi dítě nevinné...