Dopis v láhvi

Drahý nálezce,

nevím, kam se tato láhev připlaví, nevím, komu se dostane do rukou. Jsem si však jistá jednou věcí, a to, že se tvůj život změní.

Ptáš se proč?

Odpověď je jednoduchá. Tento dopis totiž obsahuje popis cesty k pokladu.

Možná se opět ptáš proč? Proč hodlám něco takového psát na kus papíru, který strčím do láhve a pošlu po moři? Odpověď je opět jednoduchá, chci vykonat nějaké dobro. V životě jsem udělala mnoho chyb, byla jsem sobecká, zahubila jsem osoby, které mi byly blízké, a nakonec jsem zahubila sama sebe. Co jsem teď? Ztracená duše, která bloudí světem… Chci dát svému bytí nějaký smysl. Proto taky tenhle dopis, který tě má dovést k pokladu.

Já vím, možná si říkáš, že se tak může k tomu pokladu dostat kdejaký pobuda, zlý člověk, někdo, kdo ho zneužije. Ovšem musíš mi věřit. Je-li tvé srdce černé jako uhel, tvá cesta tímto skončí.

Jsi-li však srdce dobrého, čistého jako lesní studánka, věz, že ti pomohu najít tvé štěstí.

Než se ale vydáš na cestu, zeptej se sám sebe, zda máš vůbec dostatek odvahy. Jsi ochotný riskovat život a zdravý rozum kvůli troše pozlátka? Troufáš si? Pokud ne, zapečeť tento dopis zpátky do láhve a pošli ho po moři dál.

Pokud máš dostatek odvahy, tak mi nezbývá nic jiného než ti popřát hodně štěstí.

No a teď už k tomu, co musíš udělat: Noc před letním slunovratem nasedni na loď a pluj směrem za Polárkou.

V den letního slunovratu, přesně o půlnoci, zakotvi tam, kde zrovna budeš, i kdyby to bylo uprostřed oceánu.

Zhasni všechna světla na lodi a jdi spát. Jakékoli zvuky, které uslyšíš, ignoruj. Jsou to jen duše zemřelých, které se ti budou snažit zabránit v cestě, budou se tě snažit vyděsit. Za žádných okolností nevycházej z kajuty, tvá cesta by skončila.

Teprve poté, co ti sluneční paprsky zasvítí do tváře, můžeš svou kajutu opustit.

Až vyjdeš na palubu, zjistíš, že se nacházíš u podivných skal. Uvidíš jeskyni. Vydej se přímo do ní, ovšem nezapomeň se nejprve pořádně nadechnout svěžího ranního vzduchu. Je možné, že tohle ráno je tvoje poslední.

Zbytek tvé cesty již vypadá jednoduše. Musíš projít jeskyní až na její konec.

Ovšem nemysli si, že to bude snadné. Cestou si sáhneš na dno svých jak fyzických, tak hlavně psychických sil.

Pořád si troufáš? Na konci cesty nalezneš to, po čem tvé srdce doopravdy touží.

Jestli máš opravdu odvahu tuto cestu absolvovat, přeju ti ještě jednou hodně štěstí. Jen ještě varování: dej si pozor, ať nedopadneš jako já, duše navždy ztracená.

Jasmína