Proč jsou skály šedivé

Dneska známe skály ve smutných šedivých a hnědých barvách. Ale vždycky to tak nebylo.

Kdysi dávno, před mnoha a mnoha stovkami let, byly všechny skály všech možných i nemožných barev. Modrá, zelená, červená, růžová, oranžová, žlutá - to je jen zlomek barev, kterými se pyšnily. Také byly na své barvy velice pyšné.

Jednoho dne svítilo sluníčko a skály se vyhřívaly a leskly. Svítily duhovými barvami a hádaly se, která z nich je nejkrásnější.

"Já jsem nejkrásnější, podívejte se, jaká jsem duhová!" vychloubala se jedna.

"Já jsem hezčí!" volala jiná.

A tak pořád dokola.

Toho dne šel zrovna kolem pocestný. Byl velice unavený, zastavil se tedy u jedné skály a zvolal:

"Drahé skály, můžu si odpočinout ve vašem stínu?"

Skály ohrnuly nos. "No fuj, nebyl by vidět náš nádherný lesk a třpyt."

Jen jedna malá perleťová skalička odpověděla: "Jen pojď, neznámý pocestný, a odpočiň si v mém stínu. Jsem sice malá a mnoho stínu nemám, ale snad ti to trochu pomůže."

Pocestný se na skaličku usmál, pěkně poděkoval a schoulil se do jejího stínu. Za chvíli usnul.

Když se probudil, měl žízeň. Postavil se před skály a zvolal: "Drahé skály, mám žízeň, dejte mi prosím trochu vody."

Skály ohrnuly nos. Jen malá bílá skalička řekla: "Milý pocestný, vem si mojí vodu, mám jí sice málo, ale snad ti pomůže."

Pocestný se vděčně napil a poděkoval: "Děkuji ti, drahá bílá skaličko. A nevíš náhodou, jak se dostanu z tohoto bludiště?"

"To bohužel netuším, ale zeptej se mých velkých sestřiček, snad ti poradí."

Pocestný se skalám uklonil a zvolal: "Milé skály, řeknete mi prosím, jak se odtud dostanu?"

"Běž kolem nás, dojdeš k rozcestníku a ten tě navede pryč," odpověděly skály.

Pocestný šel, ale k žádnému rozcestníku nedošel. Žádný tam totiž nebyl. Skály ho navedly špatně.

Pocestný bloudil a brzy by jistě hlady zemřel, nebýt čaroděje, který to všechno sledoval.

Čaroděj byl na skály velice rozčílený, že málem zabily dobrého člověka. Proto je proklel. Proklel je pro jejich pýchu. Skály jsou od těch dob ošklivě šedivé. Velice litují své pýchy, ale co se stalo, se už nedá napravit.

A malá bílá skalička? Pro její dobré srdce se jí kletba nedotkla a ona zůstala perleťově bílá. A třpytí se dodnes.