Jen tak na okraj...

Kapičky deště stékající po okně...
Včera bylo tak hezky. Skoro jaro. A dneska zase prší?
Počasí, rozhodni se co vlastně chceš. Nikdy nevím co si mám oblíct abych přežila den.

Vlak má zase zpoždění.  Proč si nepočkat dvacet minut když člověk spěcha,  že... Vestibul páchne potem a kdo ví čím ještě, važne tam nechci být... ale venku je zima

Mám teď hodně divné období. A už se to táhne víc jak půl roku.

Mám pocit že jsem neustálem stresu, už někdy od půlky minulého semestru (teď je to konečně lepší, po zkouškách. Ale na jak dlouho?). Nejsem si ani jistá čím to vlastně začalo. Možná uvědoměním si že mi má škola víc bere než dává... Těžko říct.
Na jednu stranu mi poskytuje příležitosti které by se jinak nenaskytly, na druhou... nevím, zda mi to za to ještě stojí.

Zkouškový byla katastrofa, po všech směrech, totálně mě zničilo a považuju za zázrak, že jsem ho přežila. Nechápu to. Zkouškové jsou těžké, ale neměl by to být až tak moc velký problém jako to byl.
Nejsem si zcela jistá kde přesně leží jádro problému.

Obecně mi prostě příjde, že se hromadí maličké problémy na sebe, a to tak dlouho než se zhroutí jako domeček z karet.

Příležitosti které by se jinak nenaskytly...
Součástí mé školní docházky je také praxe v nějaké firmě, hotelu atd... v druhém ročníku měsíční, ve třetím pak půlroční.
A letos škola přišla s nabídkou stáže v hotelu na Kanárských ostrovech.
Když jsem to říkala kamarádkám tak mě přesvědčovaly ať to zkusím. Že jinak toho budu litovat.
Upřímně, Kanáry jsou zjevně snová destinace všech. Mě nikdy ani nenapadlo uvažovat že bych se tam měla chtít podívat.
Ale tak jsem si řekla že to zkusím. Že to stejně nevýjde. Ha.
Výběrové řízení jsem dělala nemocná, sotva schopná vnímat co píšu. Skončila jsem třetí nejlepší. Letí nás osm.
Mindfuck.
Doteď to nechápu
Ale myslím, že se konečně začínám těšit. Nevím, celá ta představa je pro mě velmi stresující a nejsem si jistá zda to zvládnu. I mean, pracovat někde v cizí zemi? Já?

Největší problém je v tuto chvíli španělština. Když jsme se hlásili, tak nám řekli že nám angličtina stačí, což byl důvod proč jsem do toho šla (ještě byla možnost Španělska, kde byla španělština nutná), s tím, že si dáme rychlokurz základů španělštiny.
A to je problém. Nejde mi to.
Na třetí (?) hodině mi učitelka řekla, že musím zabrat. Něco na způsobum jak to řekla bylo úplně špatně. Od té doby mi každou hodinu opakuje, že jsem nejslabší článek, zda se neučím nebo co, ale že to prostě nejde atd, atd... Výsledek? Totálně jsem se blokla a na hodině jí už nekváknu ani to co vím.
Já se snažím, vážně. Ale u jazyka potřebuju chvíli na to než to pochopím, než se mi to zažije. Můžu se naučit slovíčka sebelíp, ale když nevím jak je používat? A když do mě začala rýpat ještě ve chvíli kdy jsem to fakt neměla zažité (aka na třetí hodině, kdy nás stejně ještě nestihla naučit), nastal problém.
Já už fakt nevím co mám dělat. Přes zkouškový nebyl čas se učit ještě todle /priority, že jo/ a teď mám problém.
Ale kdyby mi vyučující každou hodinu neopakovala jak to nezvládám... tak bych to možná zvládala. Mám v téhle fázi problém vůbec otevřít sešit, naštěstí už mi alespoň není tak špatně z představy, že zase bude pátek, že zase bude další hodina. Teoreticky.
Ta blbka mi znechutila úplně všechno. Celý jazyk, celé všechno. Kdybych mohla tak v z celé věci vycouvám. Kvůli ní.
A jo, nezvládám to, ale moje vina to fakt není. Já se snažím.
Nehledě na to že nám všechno vysvětluje moc zmateně, pak nám něco neřekne a ječí na nás, že jsme to měli v úkolu špatně...
Tak kde je asi chyba, že... -_-


Jinak nový semestr celkem dobrý. Máme samé předměty které mě nebaví, anebo mi příjdou k ničemu... Ale nakonec to asi není tak strašný. Stejně semestr za chvilku zase končí.
A myslím že začínám mít radši své spolužáky. Anebo možná je to jenom tím, že za ten rok a půl jsem si na ně zvykla a už vím s kým se můžu bavit v pohodě a před kým si dávat pozor na pusu... /nejlepší jsou jedinci co se tváří jako vaši nejlepší kamarádi, ale všechno co řeknete obrátí proti vám.../

V průběhu ledna jsem začala stalkovat Cross Gene. K smrti nesnáším Kpop, ale chybička v Matrixu se občas vloudí, že, takže si mě hoši mě nějakým záhadných zpusobem ziskali. Neni mi jasné jak. K tédle tématice se ještě /snad/ vrátím v článku /článcích/, jelikož toho mám hodně co vykřičet do světa a nemám nikoho koho bych s tím mohla otravovat /za předpokladu že si chci udržet nejlepší kámošku -_- xD/


A co mě v tuto vteřinu štve úplně nejvíc? Vypadá to že Ken konečně nahrál cédéčko, ale měl jich dohromady jenom 100 a prodával to tak nenápadně na eventech. Tudíž se k tomu nemám jak dostat.
Chtěla jsem napsat dívčině která mi pomáhala sehnat jeho photobook, jestli by se s tím nedalo něco dělat, jenomže ona jakoby zmizela z povrchu zemského, její tumblr zmizel... :/
Jsem tak nějak obecně naštvaná, jakožto fanynka z opačného konce světa si příjdu strašně omezována. Když byl Ken ještě pod agenturou a měl věci v oficiálním shopu, anebo ten poslední photobook byl taky přes web, daly se věci sehnat. Sice složitě, jelikož jsem musela otravovat různý lidi, ale dalo se. Teď, když konečně došlo na písničky, něco co bych chtěla vážně strašně moc, mám prostě smůlu. Možná že někdy Ken vydá něco víc oficiálnějšího, todle mi příjde takové spíše "podpultové", a já se k tomu dostanu... Možná. Do tý doby si tu budu rozladěně sedět -_-
fangirl problems

Takže asi tak, to jenom abyste věděli že ještě žiju. Možná se zase někdy znova ozvu.