středa 8. června 2016

Kterak se ptáče na Kanáry vydalo [Zážitky ze stáže na Tenerife, část 1.]

Co si vybavíte když se řeknou Kanárské ostrovy? Palmy, moře, písek, dovolená?


Kanáry jsou zjevně snová destinace mnoha lidí.
Mě v životě ani nenapadlo se tam chtít podívat.


Ale pak když škola zařídila praxi pro své studenty na Tenerife - největším z Kanárských ostrovů, všichni mi říkali ať to zkusím.
A bam - doteď mi není zcela jasné jak se mi to povedlo, ale prošla jsem výběrovým řízením a spolu s dalšími třemi spolužačkami jsem na měsíc odjela pracovat do hotelu na Tenerife.

Odletu předcházelo spousta stresu - škola zařizovala tuto spolupráci poprvé, a my navíc byly úplně první skupinou kterou tam vyslali, tudíž nikdo, ale vůbec nikdo nevěděl do čeho jsme se to sakra nechali uvrtat.

Mým osobním problémem byl navíc kurz španělštiny, jak jsem tady myslím již dřív zmiňovala, nesedla mi vyučující a tudíž se mi podařilo se nenaučit ani slovo. Což ve španělsky mluvící zemi mohl být sakra problém. Naštěstí se nakonec ukázalo že nebyl, vystačila jsem si plně s angličtinou.

Po šíleném zmatku s papírováním, a po ještě šílenější snaze si sbalit (protože co si sakra mám na měsíc sbalit tak aby mi nic nechybělo, abych toho neměla moc, a aaaaaaaaaaaaaaaaaaa já nikdy neletěla letadlem ani nebyla na tak dlouho z domu!!AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ) nastalo pondělí ráno kdy jsem v nekřesťanskou hodinu čekala na ostravském nádraží na vlak do Prahy.
Poprvé v životě jsem jela v Pendolinu, a, no, nemyslím si že to někdy dobrovolně zopakuju. Narazily jsme totiž na menší problém - Pendolino nemá prostor na velké kufry. Upřímně si myslím že by se tam nevešel ani ten menší co běžně tahám po republice.
Naše kufry byly nakonec nacpány do prostoru na kola, ale to jsme měly jenom štěstí že zrovna nejel nikdo s kolama...

Pro člověka který v životě neletěl letadlem je letiště nehorázně obrovskou, složitou a děsivou záležitostí. Jsem vděčná že jsem letěla se slečnou která věděla co a jak, jinak bych panikařila a pravděpodobně se někde ztratila.
Zjistila jsem že létání jako takové není až tak děsivé - když člověk ví co čekat. Takže první vzlétnutí pro mě bylo strašné, ale ta ostatní se dala. Dospěla jsem nicméně k závěru že létání není můj oblíbený druh dopravy.

Cesta nám v součtu trvala asi 16 hodin. Spoustu z toho jsme strávili čekáním, ale i tak… Na hotel jsme dorazily asi hodinu po půlnoci. A nastal problém – noční recepční neuměl ani slovo anglicky. Trvalo dost dlouho než pochopil co po něm chceme – a teď si představte že člověk je takhle nehorázně vyčerpaný po cestě, pořádně přes den nejedl a ještě se ocitl v naprosto cizí zemi.
Když jsme se dostaly na pokoj tak jsme byly vším otrávené, a korunu tomu nasadili švábovití brouci pobíhající po kuchyni.

První dojem nebyl moc pozitivní. Nakonec se to ale zlepšilo. Po první noci kdy jsme se moc nevyspaly jsme se konečně setkaly s lidma, kteří uměli anglicky, a navíc byli neuvěřitelně přívětiví.
První den jsme měli na rozkoukání a další den hurá do práce.

Práce na recepci není špatná. Chvíli trvá než se člověk rozkouká, a introvert jako já má problém komunikovat s hosty, ale všecko se dá naučit. Nakonec jsem získala mnoho zkušeností, naučila jsem se pořádně mluvit anglicky, a myslím že se tadle praxe bude dobře vyjímat v životopise.

Okolní prostředí bylo nádherné. Palmy, moře, pláže… já byla u moře jako maličká, když mi bylo tak 7, takže to pro mě bylo jako bych viděla moře poprvé v životě.


Jediné co mi vadilo bylo že bylo velmi sucho, a tudíž bylo všude moc prachu, což mě jako astmatika víceméně položilo.

Celkově, počasí bylo zvláštní. Ráno když jsme šly na snídani (stravovaly jsme se v hotelové restauraci) bylo ještě zataženo a chladno. Během pár hodin vysvitlo slunko a pařilo až do pozdního večera. Myslím že většinu času bylo kolem 20 až 25 stupňů, takže žádná až tak velká katastrofa, ale bylo horko. A sucho.
Déšť jsem zažila jenom dvakrát – poprvé asi po čtrnácti dnech kdy přišla nějaká divná fronta a jeden večer mrholilo a pak i pršelo víc. Člověk by si myslel že se pročistí vzduch, ale moc to nepomohlo. Alespoň pak po zbytek týdne bylo méně horko. Podruhé jsem zmokla když jsme se vydaly na sever do zoo – zastihla nás přeháňka. Osvěžující.
Upřímně mi momentálně to neustále přeháňkové počasí doma plně vyhovuje.

Jeden z mnoha nádherných parčíků...

Ač se zpočátku zdálo že měsíc je věčnost, nakonec to uteklo jako voda, a je mi velmi smutno když pomyslím na to že se s těmi skvělými lidmi tam už nikdy neuvidím. Všichni byli velmi srdeční, otevření a milí. Jasně, mohla bych našetřit a jet tam na dovolenou, ale moje priority míří krapet víc do Asie.

Abych to shrnula, měla jsem se skvěle. Samozřejmě to mělo vše svá úskalí a najdou se zde i ne zcela hezké vzpomínky, ale vzpomínejme jenom na to dobré. Tenerife je hodně krásný ostrov na dovolenou, a pokud Vám to někdy finance dovolí, rozhodně doporučuji.

O hotelu, úskalích práce na recepci, moři a jiných krásách okolí si povíme v příštích článcích. Dále můžete také očekávat články o výletech jež jsem absolvovala – výlet na lodi za delfíny a velrybami, výjezd na nejvyšší horu Španělska Teide, a také o slavném Zoo Loro Park.

____
Uvažovali jste někdy o návštěvě Kanárských ostrovů? Nebo jste je již navštívili? Podělte se v komentářích!

2 komentáře:

  1. Tak jsem ráda, že sis to užila :D
    Hned bych se tam vrátila, ale taky to nevidím moc reálně XD
    A vůbec mě neuklidňuje, že i ty teskníš po lidech a to jsi tam byla "jenom" měsíc... Nechci vidět sebe... :'(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. našetříme a pojedeme tam všeci na dovolenou - měla bych mít slevu na ubytování, pokud si mě ještě šéf bude pamatovat xDDD

      no... jestli ti to trochu pomůže, už se mi nestýská tolik jako na začátku, časem to bude dobrý si myslím... :(

      Vymazat